Můj příběh

Jsem multipotenciální a v souladu s tím žiju svůj život. Už se netrápím, že si musím vybrat jediné povolání, ale věnuji se tomu, k čemu aktuálně cítím vášeň a propojuji své zájmy.

O své zkušenosti se chci podělit s ostatními a ukázat jim, že být multipotenciální není nevýhoda, ale úžasná životní cesta plná zážitků a kreativity.

Můj příběh o zoufalství z hledání jediného poslání až po nalezení sebe sama jako multipotenciálního člověka

Teď už vím, že jsem normální. Nejsem jen nerozhodná a zmatená. Naopak mám v sobě úžasné schopnosti propojovat věci, které miluji a které mi dávají smysl. Využívám svoji kreativitu a spojuji zdánlivě neslučitelné. Už vím, že nejsem sama, kdo necítí volání jednoho konkrétního poslání nebo profese.

Jsem multipotenciální a konečně to chápu jako svoji sílu, a ne jako handicap.

Uklidnila jsem se v tom, že si nemusím nutně vybírat jednu věc, žiju život poskládaný ze svých vášní a postupně ladím, kolik času chci věnovat jednotlivým činnostem. Jsem v klidu, protože vím, že nemusím stihnout vše hned, mám na to celý život a postupně si plním své sny.

Už nemám strach rozvíjet se ve více oborech.

Kromě architektury a grafiky, se věnuji i dalším třem vášním. Psaní, make-upu a vyrábění. Mám do života spoustu dalších plánů, ale na ty přijde řada až nastane čas. Nyní dělám jen to, bez čeho aktuálně cítím, že nemůžu být.

Dříve jsem ale tuto jistotu, že žiji život správně a podle sebe, neměla

Živě si vybavuji frustraci z představy, že se budu muset jednomu oboru věnovat celý život. Že si musím vybrat a toho se držet. Vzpomínám si, jak jsem se nutila soustředit se na jedinou věc a ty ostatní upozadit nebo hůř, nevnímat.

Snažila jsem se být expert, vzdělávat se pouze v té jedné oblasti – pro mě to byla architektura, postavit na ni kariéru a být v ní úspěšná. A ano šlo mi to, ale cítila jsem se zlomená a podvedená.

Uspokojení a pocit štěstí, že jsem dobrá v té jedné oblasti nepřicházel. Chtěla jsem něco víc. Objevovat, zkoušet nové věci a žít rozmanitější život a vyslyšet ty touhy, které jsem všechny postupně hluboko zatlačila.

Ale žila jsem takto dál. Proč? Protože tak žili všichni kolem mě. Moji spolužáci, později kolegové, má rodina i přátelé. Všichni měli své vybrané povolání a postupně si za ním šli, byli spokojení a budovali kariéru. Připadala jsem si divná, byla jsem naštvaná na celý svět a nejvíc sama na sebe, že nejsem spokojená, přestože jsem si svůj obor vybrala sama.

Postupně se to otáčí

Ještě dávno před tím, než jsem se dozvěděla o multipotencialitě, jsem postupně sama začala přidávat do svého života i jiné vášně. V té době jsem si myslela, že jsem si svůj obor nejspíš vybrala špatně, a proto jsem nešťastná. Zkoušela jsem se tedy věnovat i jiným věcem, těm, které jsem se před tím snažila ignorovat.

Ta euforie, kdy jsem se poprvé rozhodla věnovat se další činnosti naplno, byla nepopsatelná. Když jsem vstoupila do učebny pro budoucí make-up artisty, měla jsem slzy v očích. Nevěděla jsem, jak to skloubím se svojí prací, ale v tu dobu to nebylo podstatné.

Cítila jsem se po x letech živá, plná energie a sama sebou. To, že jsem se rozhodla věnovat něčemu, co nemělo téměř nic společného s mým dosavadním oborem, pro mě byl obrovský krok, který začal vše měnit.

Neměla jsem strach, jak to budu stíhat. Naopak jsem ve svém životě začala cítit rovnováhu. Po sedmi letech strávených u počítače, jsem držela v ruce štětce a pracovala rukama. Vracela jsem se vlastně na začátek, protože jako malá jsem milovala kreslení a neustále jsem si něco malovala.

K dalším mým vášním už to byl jen krok. Na mé vizážistické začátky navázal blog o make-upu, kde jsem chtěla spojit svoji lásku ke kosmetice s psaním. Nadšení z toho, že něco tvořím rukama, jsem rozvíjela dál a začala jsem vyrábět různé věci (opět návrat k mé zálibě z dětství) a některé výrobky i prodávat.

Ale pořád mi to vrtalo hlavou

Proč cítím nutkání dělat tolik věcí? Kde se ve mně bere ta touha po dalším a vzdělávat se v nových věcech?

V tomto období jsem hledala své odpovědi na internetu. Myslela jsem, že jsem jen nenašla ještě sama sebe, že stále hledám své téma. Četla jsem články o tom, jak konečně najít svoji životní vášeň, své poslání, jak zjistím, v čem jsem dobrá, kde jsou mé silné stránky a podobně.

A pak jsem na to narazila. Multipotencialita. Slovo, které jsem nikdy před tím neslyšela, ale jeho význam mi byl tolik povědomý. Slovo, které v sobě zahrnuje vášeň a nadání pro více věcí. Věděla jsem to hned, jak jsem dočetla. Jsem multipotenciální. Jsem normální a je nás víc. Tu úlevu cítím ještě dnes.

Úlevu vystřídaly otázky

Zjistit, že jsem multipotenciální mi nestačilo. Chtěla jsem vědět, kolik je takových lidí, jaké jsou příběhy těch, kteří to zjistili přede mnou. Jak tomu svůj život přizpůsobili, jak a co je živí. Jaké jsou teď moje možnosti, co to pro mě znamená a další a další otázky.

Ptala jsem se lidí okolo, jestli o něčem takovém někdy slyšeli, ale neúspěšně. S neúspěchem jsem se setkala také na internetu. V českém prostředí najdete o multipotencialitě pouze pár zmínek. A tak jsem začala více pátrat. V odborné literatuře, na zahraničních blozích, dokonce jsem narazila i na diplomové práce, pojednávající o multipotenciálních lidech.

Přečetla jsem stovky článků v angličtině z různých blogů. Zjistila jsem, že nejde jen o to, zjistit, co nejvíce informací, ale také o samotné sdílení příběhů mezi multipotenciály a ten pocit, že v tom nejste sami. A to je to, co bych ráda přenesla i do českého prostředí.

Od chvíle, kdy jsem si přečetla první článek, uběhla již nějaká doba a nechci si nechávat vše, co jsem se dozvěděla, jen pro sebe. Chci vám ulehčit cestu, poskytnout vám informace a zkušenosti své i těch, kteří v sobě multipotenciální osobnost nepotlačují, ale naopak ji využívají.

Ukáži vám, jaké jsou vaše možnosti a podpořím ve vaší touze žít život podle sebe. Život rozmanitý, kreativní, prostě váš.