Když vás nebaví nic

Píšu už druhým rokem o tom, co dělat, když vás baví všechno. Jednou za čas se v komentářích na Facebooku ale objeví otázka: „Co když mě nebaví nic?“ Dneska se s vámi nad touhle větou zamyslím.

Nejprve zodpovím dotaz, který občas za touhle otázkou následuje: „To, že mě nebaví nic, znamená, že jsem multipotenciální nebo ne?“ Já si myslím, že spíše ano. Ale můžete být i specialista, který ještě nenašel tu pravou věc pro sebe. Já tu zkusím rozebrat obecné příčiny, proč si myslím, že vás nebaví vůbec nic.

Občas se to děje i mně. Pocit, že se mi do ničeho ani trochu nechce. Že mě nic, ale FAKT NIC nebaví. Pokud to trvá pár dní, nic se neděje. Když je ale tohle období delší, je to problém. Vím jaké to je. Nevidíte v ničem smysl a je težký, se těšit na nový den. S tímhle pocitem se blbě usíná i vstává a bohužel to potká alespoň jednou v životě každého z nás.

Zamyslela jsem se nad tím, v jakých životních situacích tyhle pocity zažívám a podělím se o to s vámi. Měla bych ale zmínit, že nejsem odborník, kouč ani nic podobného. Dělím se jen s vámi o to, co jsem sama na sobě vypozorovala. A pokud váš pocit, že se vám nic nechce, zklouzává až do deprese, je na místě vyhledat odbornou pomoc.

Pokud ale hledáte uklidnění, že to v menší míře není nic nenormálního, že se to občas stává každému z nás a že se s tím dá něco dělat, pak čtěte dál.

Příčiny, proč se tohle děje, bych rozdělila do dvou skupin. Je ale pravděpodobné, že se vás týkají obě dvě.

1. únava a přehlcení

Mám pocit, že k tomu ani není co dodávat, ale zkusím se rozepsat. Je logické, že pokud málo odpočíváte, pořád se za něčím ženete nebo neumíte vypnout, vaše tělo na to může reagovat právě nechutenstvím cokoli dělat.

Není to ale jen naše chyba. V dnešní extrémně rychlé době je běžné, že i když se tomu bráníme, co můžeme, ta rychlost a tlak na výkon a možná i pocit, že musíme pořád někomu dokazovat, co všechno zvládneme, nás strhne s sebou. Na odpočinek není prostor a to skoro doslova. Sama to znám, že úplně vypnout je skoro nemožné. Když už se konečně rozhodnu, že strávím pár minut nicneděláním, začne soused vrtat, bušit nebo pustí nahlas hudbu, že ani sluchátka s uklidňující melodií mi nepomůžou.

Nedivím se, že na nás přichází pocit, že nás nic nebaví. Je toho na nás přes den tolik, útočí na nás obrovské množství vlivů, že je jasné, že náš mozek protestuje a vysílá nám emoce nechutenství, pocit, že se nám nic nechce. On tak reaguje na tu přemíru informací, které musí za celý den zpracovat.

Jak z toho ven? Nemám jednoznačnou ani jednoduchou odpověď. Ale jde o to hledat, co nejvíce ticha a klidu. Omezovat sítě, televizi a utíkat víc do přírody. Někomu vyhovuje meditace, jóga nebo relax ve vaně. Slyšela jsem i radu, že je nejlepší každý den několik minut jen sedět a koukat do zdi.

Ideální by bylo se sbalit a odjet na dovolenou, což ne vždy jde hned, ale můžete si dovolenou alespoň začít plánovat. I to vám pomůže, alespoň trochu přepnout do dovolenkové nálady a budete se mít, na co těšit.

2.očekávání versus realita

Kdy se mi do ničeho nechce? Když mám pocit, že nic není jak má. Všechno se kazí, můj život je jiný, než jaký jsem si myslela, že touhle dobou bude. Když jdou věci jinak, než jsem čekala, trvají déle a vypadá to, že je nikdy nedokončím. Zkrátka nade mnou vyhraje ten pocit, že nemá cenu se snažit.

Pokud by se vám dařilo tak, jak jste si představovali, ty věci by vás neomrzely. Jde o to, že jste si vysnili nějakou představu, ale realita je jiná. Možná máte i pocit, že vy jste si žádnou představu ve své hlavě nemalovali. To je ale nejspíš omyl a nevědomky jste nějaká očekávání měli. Postupně přichází jedno zklamání za druhým a pocit, že nejlepší je stejně se jen válet na gauči, je tady.

Co dělám já, pokud mě něco takového potká? Někdy zůstanu ležet na tom gauči a nevyčítám si to. Většinou se ale snažím najít nějakou drobnost, co mi udělá radost a snažím se tak uvědomit si, že i když se mi nedaří, tak jak bych si představovala, pořád jsou tu ty maličkosti a chvíle, kdy se můžu cítit dobře. Udělám si dobrý čaj, pustím si příjemnou hudbu a zapálím si svíčku. Poslední dobou mi dělá radost upéct něco dobrého, co provoní celý byt.

Nebo si koupím nějakou drobnost. Udělám si radost samolepkami, kterými si zdobím diář nebo třeba novou vůní do aromalampy. Dobré je taky hledat, co nového byste mohli zkusit a zapomenout tak na všechny ty věci, do kterých se vám nechce. Nejlépe něco, co vám zabere jen krátký čas, odpočinete si u toho, zaměstnáte hlavu a lépe se vám pak bude vracet k rozdělaným věcem. Nedávno jsem takhle začala třeba háčkovat.

Já například bojuju s tím, jestli má cenu ty moje texty tady psát. Čte to vůbec někdo? Lepší je ale nad tím nepřemýšlet, jdu radši uháčkovat křídlo tučňákovi a pak se vracím k těmto řádkům. U háčkování si odpočinu a uvědomím si, že někdy je lepší se přemoct a dodělat to, i když se vám nechce.

A to je poslední myšlenka, kterou vám chci předat. Někdy je to jen lenost a pohodlnost, která nám říká, ať se radši dál válíme nebo v mém případě doháčkujeme toho tučňáka. I já se nakonec přemohla a ty řádky pro vás dopsala, protože co když je tu někdo, kdo si zrovna tohle potřebuje přečíst.

Mějte se krásně

Vaše Jana

P.S. Tady je pan tučňák 😀 Pardon za nekvalitní fotku, fotila jsem večer na mobil…

Jsem Jana, baví mě asi milion věcí a ukazuju i ostatním, že není nutné se specializovat.  Protože když vás baví všechno, nejste divní, ale multipotenciální! O své zkušenosti se chci podělit s ostatními a ukázat jim, že být multipotenciální není nevýhoda, ale úžasná životní cesta plná zážitků a kreativity. Jsem autorka eBooku Když vás baví všechno>>. Více o mně si můžete přečíst tady>>
Komentáře
  1. Eliška napsal:

    Nazdárek 🙂

    ano, někdo to čte! Neříkám, že všechny články, ale tohle mě zrovna zaujalo.
    Zajímavý článek. Je fajn že jsi hned na začátku napsala, že nejsi odborník apod. (člověk od toho pak nic nečeká). Čtu i pár psychologických knížek a „odborných“ článků, se kterými se tento text nedá srovnat. Ale možná zrovna to je super, a proto mě zaujal. Místo spousty cizích slov, jsi jednoduše napsala svůj malý návod, jak se dá k „nechutenství k aktivitě“ vnímat a řešit.
    Někdy je přeci jen lepší nehledat ve věcech složitosti.

    Děkuji ti za další pohled a názor. Přišlo mi to jako příjemné popovídání u čaje… 😉

    • Jana Saidlová napsal:

      Eliško děkuju, moc mě potěšilo, jak si napsala „příjemné popovídání u čaje“. To mě přímo zahřálo, že to takto někdo vnímá. Ať se daří 🙂

    • Vojta napsal:

      Souhlasím, lidé to čtou a ja též děkuji za příjemné a povzbudivé čtení jen tak dál

  2. Katka napsal:

    Já třeba přeodbornělé články moc nemusím. Odborné knížky čtu, ale od článku čekám lehkost, jednoduchost a okamžité nakopnutí nebo naopak uklidnění. A tento mě uklidnil, že nejsem sama, komu se občas nechce dělat nic, i když mě toho baví mraky.
    Díky, Jani 🙂 A příště přidej foto tučňáka 🙂

    • Jana Saidlová napsal:

      Taky děkuju a na konec článku jsem přidala fotku tučňáka, tak můžeš mrknout. 😀

      • Marie napsal:

        Dobrý, den Jano.
        Děkuji Vám za vás článek, který mě opravdu zaujal, našla jsem ho náhodou,a moc ne zaujal
        Přesně mě totiž vystihuje,nemám žádnou motivaci, pořád se do všeho musím nutit,všechno odkládám na později,a vůbec nevím proč.

  3. Miri cesta mohykana :D napsal:

    Ahojky ano někdo to čte je skvělé že ses vydala na tuto cestu a že si sis uvědomila co chceš a co nechceš a tím našla sebe to je krok k úspěchu, kéž by to našli všichni. Vidí tolik krásy okolo, ale nevidí to krásné uvnitř sebe, kéž by se to změnilo. Tento článek mě trošku uklidnil a za to ti moc děkuji. Cítila jsem beznaděj a měla slzy v očích že je něco ve mě špatně, že já taková nechci být, vždyť jsem byla taková strašně živá a skvělá jen jsem to u sebe neviděla, teď si připadám a mrzí mě že nedokážu najít tu cestu, je ironické že dokážu pomoct ostatním ale nedokážu pomoct sobě. Jsi úžasný člověk víc takových lidí moc ti děkuji že jsi mě trošku uklidnila moc si toho vážím. Přeji ti vše dobré a ještě lepší ❤️

    • Jana Saidlová napsal:

      Ahoj, moc děkuju za tvoje slova 🙂 ❤️ Ona ta cesta hledání sebe sama je asi na celý život, já zdaleka nejsem u konce. Věřím, že ty už jsi taky vykročila správně a máš sílu pomoct i sobě. Hodně štěstí 🙂

      • Miri cesta mohykana :D napsal:

        Moc ti děkuji nevíš jak to udělat? Najít sebe, pomoct sobě, mít se rád ale jak? ❤️

        • Jana Saidlová napsal:

          Na to se asi nedá správně odpovědět. Odborníci to možná dokáží, já ti můžu napsat, co pomohlo mně. Hodně jsem přemýšlela nad tím, co mě baví, co bych chtěla v budoucnu dělat. Sama jsem si na to nedokázala odpovědět a doteď nejsem na 100 % spokojená se svým životem, ale je to mnohem lepší, než jak jsem na tom byla před pár lety. Jediný, co jsem změnila, že jsem začala zkoušet nové věci a hledat, co by mě právě mohlo bavit. U toho člověk začne sám sebe poznávat a začne se mít víc rád. To je moje zkušenost. Takže zkoušet, zkoušet, zkoušet 🙂

  4. Ivana napsal:

    Dodala jste mi kuraz posunout se v zivote kousek dal, nastartovat a nakopnout. Je mnoho lidi, kteri maji mnohem vetsi problemy, tak proc se utapet v tech svych

  5. Terka napsal:

    Dobrý den,

    děkuji za článek. Po přečtení jsem si stáhla E-book a těším se až si počtu 🙂 Článek mi přišel tak říkajíc přímo do rány, a dá se s ním krásně ztotožnit, takže opravdu pomáhá tím, že si člověk nepřipadá sám. Je opravdu zajímavé číst o multipotenciálu. To mě nikdy nenapadlo a sedí to na mě přesně 😀 Zkoušela jsem už všechno možné od korálkování, pletení, šití, různé sporty, cestování, vaření/pečení specialit až po brigády všeho druhu – u ničeho jsem nezůstala a objevuji pořád dál. Momentálně v práci dokončuji dva velké projekty, a i přestože jsem na konci dne většinou úplně vyždímaná, snažím se (občas) naučit se pořádně kreslit se štětci abych si mohla namalovat obrázek na plátno. Tak děkuji za pošťouchnutí, že to za to stojí 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů